Dnes na iDnes vyšel článek, kde si paní prezidentová stěžuje, jak si národ dělá legraci z jejího nemocného manžela. Jak si ho lidé neváží a přitom jak on je tak pečlivý pacient, který dbá rady lékařů.
Já bych si dovolil k tomu dát svůj osobní pohled.
Pan prezident je z mého pohledu člověk, který si ze zásady neváží nikoho a ničeho. To on nám již několikrát předvedl a jak může, tak nás v tom utvrdí. Od svého zvolení do této jedinečné funkce dělá vše proto, aby ji co nejvíce znevážil. V tom mu jeho předchůdce nesahá ani po kotníky. Ten si vysloužil přezdívku vrtošivý stařík z hradu, ale s tím současným prezidentem si nezadá.
Nepamatuji si v poslední době na vystoupení hlavy státu, aby v tom nebyl nějaký háček. Když zrovna nehovoří, tak je jeho obličej na televizní obrazovce neustále zahalen v oblacích dýmu. Na jednu stranu je to dobře, alespoň není vidět. Na druhou stranu mi jeho kouření připadá až úchylné. Vždyť i zprávy z Motolské nemocnice byly protkány tím, že si vynutil možnost kouřit v nemocnici. Sám ředitel nemocnice se k tomu vyjadřoval. Je toto normální? Jak má tento člověk prosazovat nějaké hodnoty, když nám veřejně ukazuje, že si sám žádných neváží.
Jeho návštěvu v Kutné hoře netřeba ani komentovat. Akorát by mě zajímalo, jak jste to vnímala Vy. Jak jste se cítila, když hlava státu veřejně nabádá ke kouření? Také jste řekla dceři, toho neposlouchej, ten to nemá v hlavě v pořádku? Já si myslím, že velká část národa to svým dětem řekla.
Jak si chcete vážit člověka, který se u korunovačních klenotů motá jako mátoha. Kdyby měl doopravdy virózu, tak solidní šéf protokolu o tom informuje dopředu. Oznámí, že pan prezident je nemocen a udělá vše proto, aby ceremonie byla co nejkratší a pro hlavu státu připraví třeba židli a nenechá ho stát. A celý národ to pochopí. Jak si to lid vyložil je patrno z reakcí, které následovaly.
Jestliže Váš muž ihned po svém zvolení na zcela jednoduchou a banální otázku jedné redaktorky televizní stanice prohlásí, že se s ní nebude bavit, protože ona je z té televizní stanice, která mu klade blbé otázky. Tak kde je nonšalance hlavy státu. Přitom ta otázka byla nezavádějící a byla velmi jednoduchá. Ale on ne, on musí říci, že se s ní bavit nebude. Paradoxní je, že mu toto přesvědčení vydrželo pár dní. Pak se dostala na index jiná stanice a té původní klidně dával rozhovory.
Jestliže je diagnostikována hlavě státu nemoc a jeho zdravotní stav je probírán v televizi, tak si nepředstavuji jako občan, že veřejnou reakcí prezidenta bude dohadování, kolik toho můžu za den vychlastat. To je velmi špatný příklad pro celý národ, jak postupovat v nemoci. Státník by veřejně prohlásil, že si bere všechny výtky k srdci a že bude disciplinovaný pacient. A pak by si doma v klidu chlastal. Ne, Váš muž musí vést veřejnou debatu a tom, jak moc může porušovat rady či nařízení lékařů. A to ať v chlastu, tak v kouření.
Ve zmiňovaném článku si stěžujete, že zmizela elementární úcta k hlavě státu. Tak z mého pohledu jako občana tohoto státu Vám musím říci, že první kdo přestal mít úctu z tohoto úřadu byl Váš manžel. On první ukázal lidem ihned po zvolení, že si tohoto úřadu neváží a v následující době dělá vše proto, aby nás v tom utvrdil. Takže národ se k němu chová tak, jak se on sám chová ke svému úřadu. Je až zarážející, kolik lidí dnes lituje toho, že ho volili. Jak má člověk, který si neváží ani vlastního zdraví, něco vštěpovat tomuto národu. Jeden z jeho hlavních signálů poslední doby je, hulte, ale až vám bude 27. Jestliže se předvede ihned po svém zvolení jako král virotiků, tak se nelze divit, že si ho nikdo neváží. Že první reakce po jeho úraze byla: „No jo, zase se opil“, je pak zcela logické. A ať byla pravda jakákoliv, tak národ v tom má jasno.
A ono je toho víc, ale jsou to věci všeobecné známé a tak nemá smysl se o tom tady rozepisovat.
Milá dámo, jestli si národ Vašeho manžela neváží, tak za to si Váš manžel může sám, k tomu mu nikdo nepomohl.
